Řehtáte francouzsky?

    Když dovezete koně z Francie, těžko můžete čekat, že vám budou hned rozumět. Pochopitelně. V jeho vlasti na něj muvili - pokud vůbec - po svém. Když kůň ale vystoupí z kamiónu, člověk už tak nějak automaticky předpokládá, že bude reagovat na české povely. Jasně, nemá to logiku, ale kolikrát nad tím přemýšlíte?

    Jedním z koní, kteří v únoru roku 2003 vystoupili na jihočeskou půdu, byl i valach Mozard (opravdu se píše s "d"). Zapůsobil nesmazatelným dojmem hned na začátku. Člověk by čekal, že po pěti dnech v kamionu se radostně pohrne na vzduch. Nikoli. Mozartek (tedy vlastně pardon, Mozardek) se za tu dobu stačil zabydlet a když mu připnuli vodítko, podíval se s krajně znechuceným výrazem "To jako myslíte vážně?" O pár dní později jsem se s ním zkusil skamarádit. Jak jinak, než že jsem ho nejdřív zavolal jménem. Našinec to ale přirozene vysloví "Mózart". Vůbec mě nevzal na vědomí. "Musíš francouzsky," povídá má drahá 1/2. "takhle: Mosááár!" Ejhle, vono to fungovalo! Ne že by jevil nějaké obzvláštní nadšení, ale alespoň zastříhal ušima a otočil hlavu. Fascinující...
    
Za ten rok a něco už se koníci naučili česky a pokud nás někdy nevezmou na vědomí, není to tím, že by nerozuměli. Za nějaké 2-3 měsíce mají dorazit další, přímo z Pyrenejí (mezi jinými i Mozardův brácha), a já opět otvírám zaprášenou učebnici francouzštiny...

Zpět

Zpět na úvodní stranu